Bruneta na něho nejdřív chvilku civěla, pak se pousmála, naklonila se přes stůl a řekla své přítelkyni:

"Hele, Evo, ten Norrlanďan se ptá po Plavý Malin. Nevíš, kde je?"

Přítelkyně si Nordina změřila a zavolala na někoho o několik stolů dál:

"Tady ten fízl se ptá, kde je Plává Malin, neví to někdo?"

"Nééé! " zaznělo sborem od vzdáleného stolu.

Pomalu srkaje kávu oddal se Nordin chmurným úvahám, jak jenom mohli poznat, že je policista. Cítil se ve Stockholmu ještě víc cizincem.

Když zase vystoupil po schodech nahoru, přišla k němu servírka, která mu předtím přinesla kávu.

"Slyšela jsem, že hledáte Plavou Malin," řekla. "Jste vážně od policie?" .

Nordin zaváhal. Pak truchlivě přikývl.

"Jestli tu opici za něco dostanete do basy, tak budu jedině ráda," řekla. "Myslím, že vím, kde je. Když nepřijde sem, tak chodívá do jedné kavárny na Engelbrektově náměstí."

Nordin poděkoval a vyšel do zimy.

Plavá Malin nebyla ani v kavárně na Engelbrektově náměstí, kterou ostatně stálí zákazníci zřejmě nadobro opustili. Nordin se však nechtěl vzdát a šel k ženě, která tu seděla v celém lokále úplně sama a četla starý potrhaný ilustrovaný týdeník. Kdo je Plavá Malin nevěděla, ale poradila mu, aby se šel podívat do jedné vinárny na Královské ulici. Nordin pokračoval v putování po nenáviděných stockholmských ulicích a toužil po rodném Sundsvallu.

Tentokrát byl za svou námahu odměněn.